Nízkoenergetické a pasivní domy

Trocha historie nízkoenergetických a pasivních domů

První pokusy o nízkoenergetické domy se objevily v Evropě v 60. A 70. letech 20. století coby reakce na ropnou krizi a budování povědomí o ekologickém myšlení v důsledku průmyslového znečištění především velkých aglomerací. V USA pak vznikaly první jednoduchá nízkoenergetická obydlí v období nástupu hnutí hippies, hlásajícího mimo jiné návrat k přírodě. V Evropě byl přelomovým rokem rok 1976, kdy došlo na realizaci domu z pera projektanta V. Korsgaardena - domu, jenž nepotřeboval aktivní dodávání energie.

Jaký dům je nízkoenergetický a jaký pasivní?

Aby bylo možné potvrdit, že je dům nízkoenergetický nebo dokonce, že je pasivní, musíme nejdříve posoudit jeden z jeho parametrů, jímž je měrná potřeba tepla na vytápění (kWh/m2.a). Ta udává potřebu tepla na vytápění jednoho metru čtverečního vytápěné plochy objektu za rok.

Měrná potřeba tepla na vytápění dle ČSN 730540:2

Z výše uvedených údajů vyplývá, že dům smíme označit za nízkoenergetický pouze a jedině tehdy, platí-li pro něj, že jeho měrná potřeba tepla na vytápění nepřesahuje 50 (kWh/m2.a). Obdobně lze za pasivní dům označit takový dům, pro nějž platí, že jeho měrná potřeba tepla na vytápění nepřesahuje 15 kWh/m2.a
Ať už plánujeme dům nízkoenergetický nebo pasivní, jedno je jisté: Je to krok správným směrem.